Někdy jsem natolik soustředěná na činnost, co zrovna dělám, že mi unikají okolnosti. Nebo souvislosti. Nebo detaily. Ne, detaily ne. Ty mám právě pod kontrolou. Ale to ostatní kolem, a může to být třeba i objekt velikosti Konopiště, u kterého se to zrovna nepředpokládá, prostě nevidím. Je to dobře, nebo špatně?
Když jsem byla na svém prvním kurzu Nordic Walking v Benešově, vzala nás naše instruktorka na praktický výcvik do parku u Konopiště. I když to máme z Prahy kousek, ještě nikdy jsem na Konopišti nebyla, a tak jsem byla zvědavá. Po cestě, ani z parkoviště, ale zámek vidět nebyl.
Pak už přišly první pokyny jak správně na techniku Nordic Walking. První kroky s holemi, nic mi nešlo, nic jsem nestíhala. Jazyk na vestě, hlava zavařená z těch všech pouček. Když jsem konečně trochu chytla rytmus i tempo, začala jsem si chůzi i užívat.
Instruktorka nás ale zastavila. Byli jsme na příjemné rovné cestě podél rybníka, a také na místě příhodném pro pár fotek. Přímo pod zámkem. Teprve teď jsem zjistila, že už chvíli chodíme kolem něj. Nevšimla jsem si. Vůbec.
Občas se to zkrátka tak stane. Tak moc jste soustředění na detail, že vám unikne celek. Někdy je to dobře. Potřebujete něco doladit, posunout se kousek dál. Ale někdy je taky dobré se zastavit, a rozhlédnout se. Zvednout hlavu. Je prostě dobré uvědomit si ten časoprostor, kde zrovna jste.
Od té zastávky pod zámkem už mi šel Nordic Walking mnohem lépe. Vlastně možná ne, protože to přesně nevím. Zato vím přesně, odkud je zámek z parku vidět nejlépe, a jak jsem byla návštěvou toho místa nadšená.
