Vysokohorský Nordic Walking, to už bude spíš treking, ne? Může být, a nemusí. Záleží na zvoleném terénu, výbavě, a vaší chuti a náladě. Mám pro vás tipy, na co si dát pozor, jak který styl chůze využít, a navíc dvě trasy na vyzkoušení.
Stejně jako ten plážový, o kterém jsem zde psala nedávno, nejedná se zrovna o klasický typ Nordic Walking. Ale když už jste si na dovolenou přibalili ty hole, pláž už máte okoukanou, a hory jsou vašemu srdci taky blízké, tak proč to nevyzkoušet, že? Záleží jen na vás, jestli to bude více Nordic Walking, nebo spíše treking
Upřímně, celodenní Nordic Walking někde na skalnaté kozí stezce, vysoko v horách, pravděpodobně se značným převýšením, to asi nebude to pravé ořechové. Ve skutečnosti to je skoro nereálné – pokud tedy nepatříte mezi vrcholové sportovce, anebo netrénujete na NW maraton.
I tak ale úzká pěšinka, značné převýšení, nebo i délka trasy zrovna neumožňuje ten správný rozsah pohybu a techniku chůze. Prostě, klasická vysokohorská túra, to zavání opravdu spíše trekingem. A proč taky ne? V náročnějším terénu potřebujete spíše oporu, než zrovna protahovat zkrácené zádové svalstvo.
VYSOKOHORSKÝ NORDIC WALKING
Ve vysokohorských terénech se samozřejmě dá využít i Nordic Walking. Protože se ale jedná o velmi aktivní a náročný styl chůze, má to svá specifika, a ta je dobré si uvědomit. Nejlépe předem, než se na nějakou tu vysokohorskou túru vydáte. Ať pak nejste zbytečně zklamaní, nebo, v tom horším případě, vyčerpaní.
S čím je tedy třeba při plánování Nordic Walking v horách počítat? Vzpomeňte si na nějakou dobře vedenou lekci NW, kterou jste absolvovali, a vyhovovala vám. KDE probíhala, jak byla DLOUHÁ a jak dlouho TRVALA.
To samé pak aplikujte i při vaší túře v horách. Důležité je totiž hlavně dobře zvolit TERÉN, DÉLKU TRASY, i ČASOVOU NÁROČNOST. Proč? Protože Nordic Walking je jednoznačně obtížnější než normální chůze, a protože vysokohorský terén je určitě obtížnější než běžné turistické trasy nebo parkové cestičky.
NA CO SI DÁT POZOR
Prvním omezením je určitě TERÉN. Technika Nordic Walking vyžaduje výrazný pohyb paží s holemi. Potřebujete prostor kolem sebe, aby paže mohly volně procházet podél těla, a abyste měli hole kam správně zapíchnout. Každá nerovnost terénu, balvánky, kořeny, úzká pěšina s vyššími „břehy“, kosodřevina nebo třeba vřes podél cesty, vám v tom budou překážet.
Řešením je chůze mimo cestu, třeba po travnaté louce – to ale nejde vždy, v chráněných územích se to ani nesmí. Na skalnaté a kamenité trase také nemáte kam uhnout. Hole vám pak spíše překážejí, než pomáhají.
Při výběru terénu je nutné dbát i na převýšení, které bude v horách určitě výraznější. Čímž se myslí nejen nahoru, ale i dolů z kopce. I s holemi můžete pěkně potrápit kolena nebo kotníky. Chůze do prudkého svahu, ale i směrem dolů, vás navíc opět omezí ve správné technice.
Z hlediska vaší kondice je důležitá i DÉLKA TRASY, a její ČASOVÁ NÁROČNOST. Určitě si nepředstavujte, že tempem, na které jste normálně při Nordic Walking zvyklí, půjdete celý den. Pravděpodobně to totiž nevydržíte, a taky by to byla škoda – rychle přeběhnout celou vybranou trasu. Tu jste určitě vybírali s nadějí na krásné vysokohorské scenérie, výhledy, třeba i výskyt zajímavé flory.
Klasické tempo Nordic Walking vydrží normální smrtelník hodinku, dvě, možná tři. Ale na celodenní výlet to není. První kilometry vydržíte, možná že i celou trasu, ale potěšení z toho mít asi moc nebudete – je to prostě dřina. Aspoň pro normální nordikáře. Užije si to možná nějaký ten polykač kilometrů nebo někdo trénující na 7 beskydských vrcholů.
Naštěstí, je celkem snadné se těmto vysokohorským omezením vyhnout. Když tedy o nich víte. Konečně se tak dostáváme k otázce z úvodu: Jak na vysokohorský Nordic Walking?
VOLTE VHODNÝ TERÉN, PŘEVÝŠENÍ, DÉLKU I DOBU TRASY!
Spousta hor, u nás Krkonoše, Krušné hory, Orlické hory, Jizerky nebo Šumava, má velice příjemné trasy vedené po cyklostezkách, nebo bývalých vojenských signálkách – asfaltkách. Můžete zvolit i široké písčité nebo štěrkové „dálnice“, často vedené téměř po vrstevnici. Ty jsou zase běžné třeba v rakouských Alpách, nebo italských Dolomitech, v jejich vrcholových partiích. Navíc se k nim pohodlně dostanete lanovkou.
Tím vyřešíte hned dvě mouchy jednou ranou. Při výběru takové trasy máte zaručený jak VHODNÝ TERÉN, tak i VHODNÝ VÝŠKOVÝ PROFIL. Pokud byste přece jen měli překonávat větší převýšení, bude to spíše po serpentinách, anebo „šikmo svahem“, než přímo vzhůru.
Někdy je trochu potíž s tím, že dříve či později se příjemná asfaltka stejně změní v kozí stezku. Ale i na to máme řešení – najdete ho na konci článku.
DÉLKU TRASY A DOBU TRVÁNÍ volte S OHLEDEM na vaší kondici. Je na to docela jednoduché pravidlo: volte vždy o něco kratší trasu, než jste běžně zvyklí. Časově, i délkově. Takže pokud běžně chodíte třeba 2 hodiny, a ujdete 8 – 10 km, v horách volte 1 – 1,5 hoďky, a 4 – 5 km.
JAK TO DĚLÁM JÁ
Zdá se vám to všechno dost omezující? Máte dojem, že takhle se v horách nikam nedostanete? Pak ještě můžete vyzkoušet KOMBINACI Nordic Walking a trekingu. Tak to dělám v horách i já. Dokonce už na to mám vybrané trasy.
Dokud to jde, využívám Nordic Walking. A když už to nejde, složím hole do batohu, nebo je využiju pro treking. Dobrá zpráva totiž je, že NW hole můžete na treking použít docela snadno. Jsou trochu křehčí, ale zase pružnější. Opačně už by to šlo hůř, s trekovými holemi Nordic Walking nevykouzlíte.
Výhoda kombinace obou způsobů je jasná: na rovnějších, pohodlnějších úsecích, které někdy bývají trošku nudné nebo zdlouhavé, vás Nordic Walking dost zrychlí, a vám ta cesta rychleji uteče. A na obtížnějších úsecích si odpočinete od rychlejšího tempa, využijete hole jako pomocnou oporu. V klidu se pokocháte výhledy a krajinou, a netrápíte se s náročnou technikou, která tady stejně nefunguje.
Chcete příklady?
V Krkonoších je to třeba trasa ze Špindlu přes Labskou boudu a zpět přes Zlaté návrší a Mísečky. První úsek je skoro celý lesní asfaltka, takže využijte Nordic Walking – krásně vás to zrychlí, a protáhnete se. Zbývající úsek po rovině je lesní pěšina, kamenitá a samý kořen, tam toho s holemi moc nezmůžete, tak šup s nimi do batohu, nebo složit. A pak je to velmi příkrý výstup nahoru k Labské boudě, kde se hole můžou hodit jako opora. Od Labské zpět, na Zlaté návrší a třeba na Mísečky, to je ta písčitá dálnice, a dále opět asfaltka, takže zase klidně Nordic Walking.
Na Šumavě se mi kombinace NW a trekingu úžasně osvědčila při delší a náročnější trase z Nové Pece k Plešnému jezeru a přes vrcholové partie Třístoličníku do Nového Údolí. Nejprve je to 8km lesní asfaltka, zdlouhavý nástup, pro Nordic Walking jak stvořený. Jezerní stěnou strmě nahoru využijete hole jako oporu, anebo bez holí.
Nádherný vrcholový úsek klidně s holemi, někde to půjde nordikem, někde trekingem. A pak dlouhý sestup do Nového Údolí, takže nejprve na strmém sešupu hole jako opora, a při dobíhání posledního vlaku zpět do Pece po místní asfaltce opět Nordic Walking. V případě nouze Nordic Running. To stihnete! Jen upozorňuju, že trasa je to fakt dlouhá, přes 25 km, a se značným převýšením.
Pro začínající nordikáře
Nordic Walking může ve vysokých horách využít každý. Volte prostě místní kratší okruhy, trasy podél horských potoků, nebo využijte lanovky a vrcholové vrstevnicové trasy. V krásném vysokohorském prostředí vám půjde i Nordic Walking krásně, ani nebudete vědět jak!
UŽIJTE SI VYSOKOHORSKÝ NORDIC WALKING !
